Caroni

Palírna, jejíž rum byl ve své zlaté éře klíčovou součástí unikánítho blendu pro britské královské námořnictvo. Tato palírna však v posledních dekádách 20. století téměř upadla téměř v zapomnění kvůli nedostatku zájmu a byla odsunuta na okraj dějin. Zanedbaný areál, chátrající zařízení a sklady plné dozrávajícího rumu zůstaly opuštěné až do doby, kdy je firma Velier vrátila zpět na scénu a na počátku 21. století se tyto unikátní rumy z Trinidadu staly vysoce ceněnými po celém světě.

Cukrová třtina byla na Trinidad dovezena španělskými kolonisty okolo roku 1542, ale pěstovali ji tehdy hlavně pro osobní potřebu. V roce 1782 přivezl Francouz St. Hilaire Begorrat na ostrov cukrovou třtinu odrůdy „Otaheite“ a objevil, že se zde dobře daří. V roce 1787 postavil Francouz Picot de la Peyrous první cukrovar, následovaly další a cukr se rychle stal hlavním exportním artiklem Trinidadu. Počátkem 19. století zde bylo až 270 cukrovarů, které se kolem roku 1880 zredukovaly na přibližně 100 díky efektivizaci. Tehdy produkce činila kolem 53 000 tun cukru ročně.

Palírna Caroni byla původně zřízena jako součást cukrovaru. Podle dostupných zdrojů byla založena v roce 1918, ale první zmínky o ní lze nalézt již v „Port of Spain Gazette“ z listopadu 1914. Historické dokumenty uvádějí, že palírna v roce 1918 používala litinová destilační zařízení. Když v roce 1936 koupila cukrovar i s palírnou britská firma Tate & Lyle, přidali zde dřevěná destilační zařízení typu „Coffey still“. V roce 1957 bylo instalováno jednokolonové destilační zařízení z usedlosti Esperanza Estate pro výrobu rumu s vysokým obsahem esterů a v roce 1980 čtyřkolonové zařízení pro destilaci neutrálního alkoholu. Poslední změnou bylo v roce 1984, kdy byla původní litinová a dřevěná zařízení nahrazena jedním kotlíkovým a jedním dvoukolonovým destilačním zařízením. Palírna tak disponovala technologií, která umožňovala výrobu široké škály rumů, od velmi lehkých po velmi těžké.

Kolem roku 1970 začal úpadek cukrovarnického průmyslu i na Trinidadu, a tak vláda odkoupila 51 % akcií v Caroni, zatímco zbylých 49 % stále držela společnost Tate & Lyle. Caroni byla spolu s palírnami Fernandes a Angostura mezi posledními, které na ostrově stále fungovaly. Nicméně s pokračujícím poklesem trhu s cukrem byla vláda v roce 1975 nucena převzít plné vlastnictví a správu celého podniku. Téhož roku také změnili název na Caroni (1975) Limited. Ani v následujících 25 letech se podniku nepodařilo zvrátit ztrátovost, a proto bylo v roce 2000 rozhodnuto prodat zbývající 49 % akcií. Společnost Angostura projevila zájem a podala nabídku na jejich koupi. Obchod však nakonec kvůli sporu ohledně hodnoty rumu ve skladech nebyl dokončen a podnik byl v roce 2003 uzavřen. Zásoby zrajícího rumu byly nakonec rozprodány různým zájemcům.

Mezi společnostmi, které koupily část zrajících zásob rumu Caroni, byla i italská firma Velier vedená renomovaným Lucou „Ruruki“ Garganem. Byla to náhoda, která v roce 2004 přivedla Lucu (když hledal zajímavosti pro svou knihu o rumech) do zavřených a chátrajících prostor palírny, kde objevil sudy s rumem Caroni (některé z nich zde ležely již od 70. let). Hned po prvním setkání s rumem byl okouzlen jeho charakterem a bez váhání zakoupil velké množství soudků. Část nechal na Trinidadu a část převezl do Guyany do destilerie DDL, kde nechal rum dozrávat. Od roku 2005 pak začal prodávat první plnění rumu Caroni pod značkou Velier. Jeho rozhodnutí nabízet rumy v jejich přírodní, neředěné podobě, a především díky tomuto přístupu, se rumy staly velmi oblíbenými a značka Caroni tak znovu vstala z popela jako mýtologický Fénix. A co dál? Jak se říká, zbytek je historie. Příběh, který tento rum vypráví, je důkazem, že poctivá řemeslná práce, tropické klima a autentická prezentace často převáží nepřízeň osudu. Připojte se k nám a ochutnejte rum, který se ve světě stal legendou.